TANEC SANBASO
Tento radostný tanec, který nemá žádný příběh, je poděkováním bohům a modlitbou za budoucí štěstí. Představení Tanec Sanbaso je vždy uváděno na začátku tradičních představení, například divadla Noh nebo Kabuki, účelem je duchovní očištění jeviště pro zbytek představení. Pohyby herců a tanečníků představují pozůstatky starověkých náboženských zvyků, při nichž byli bohové žádáni o bohatou úrodu a hojné úlovky z rybolovu. V první části tance loutky dupou po podlaze jeviště, aby vyhnaly zlé duchy. Ve druhé části tance jsou bohové vítáni na jevišti a loutky s nimi radostně tančí na očištěném jevišti. V této části tance drží loutkáři v rukou bicí nástroj zvaný "suzu", což je "strom" z malých zvonků připevněných na dřevěné tyči.
SNĚŽNÁ ŽENA (YUKI ONNA)
Je chladná noc a vydatně sněží. To se poslední dobou často nestává. Dřevorubec Minokiči vypráví své manželce Oyuki příběh o ženě, kterou kdysi dávno potkal. Když se vracel domů z práce, zastihla ho sněhová bouře a on utekl se svým pánem do chaty, kde se uprostřed noci objevila krásná Sněžná žena. Zatímco jeho pán umírá, Minokičiho, který je mladý, Sněžná žena zachrání. Minokoči jí zároveň musí dát slib, že to nikdy nikomu neřekne. Oyuki je ve skutečnosti převtělením Sněžné ženy. Poté, co příběh vypoví a tím slib poruší, Oyuki je zarmoucena a odchází ze světa lidí. Na rozloučenou Minokičimu řekne, že by měl za porušení slibu zemřít, ale kvůli dítěti, které mají, zůstane naživu.
FLAMENKO
Ukázka současné tvorby Kuruma Ningyo, působivá a vtipná animace španělského Flamenka pomocí japonské loutkářské techniky.
O umělcích:
Kuruma Ningyo je loutková technika vyvinutá na konci období Edo (1603 – 1867), ve kterém s každou loutkou manipuluje jeden loutkář. To se lišilo od ostatních loutkářských technik té doby, při kterých vodili loutku tři louktáři (Bunraku). Technika Kuruma Ningyo byla dlouhodobě rozvíjena loutkářskou rodinou Nishikawa. Koryu Nishikawa V., společně se svým synem, jsou nyní předními umělci techniky Kuruma Ningyo. Jejich divadlo a ateliér se nachází na úpatí hor, v Hatchiodži, posledním západním předměstí Tokia.
O technice Kuruma Ningyo:
Technika Kuruma Ningyo umožňuje herci ovládat loutku ve stylu divadla Bunraku, ovšem na manipulaci stačí pouze jeden herec, který sedí na pojízdné stoličce (kuruma – japonsky vozidlo nebo auto). Herci během představení ukáží, jak ovládají nohy loutky svými chodidly, jak se ovládají ruce a jakým mechanismem je ovládána hlava loutky, která je navázána přímo na hlavu herce.
V posledních letech byl vytvořen i nový snadnější styl manipulace, kdy loutkářovo tělo manipuluje tělem loutky a obě ruce tak jsou k dispozici pro efektnější manipulaci rukou.
